FOR ENGLISH CLICK HERE

Jako vždycky, když se chystáme na nějakou 4tisícovku, největší debata se nevede o barvě cepínu, ani o velikosti maček, ale o tom, kdy pojedeme a komu se to kdy hodí. Debata je tenhle rok náročnější, COVID vůbec nerespektuje naše různá zaměstnání a postupně se dostáváme do časový tísně. Nakonec padá shoda, že provedeme jednoduchý #ATAK přes víkend. Vyrazíme ve Čtvrtek 20.8 po práci směrem do Švýcarska a zbytek je jasnej….

Objednávam si ještě jedno pivo, abysme doladili drobnosti. Postupně zjišťujeme, že všichni z nejrůznějších důvodů dlužíme peníze a proto si vybíráme Švýcarsko jako naší destinaci pro víkendový ATAK na Finsteraarhorn – “Aneb skupina českých dlužníků vyráží do švýcarských Alp.”

Kdyby náhodou někdo chtěl opakovat náš scenář, což vlastně nedoporučuju a jak řiká kamarád: Pánové, já vám řikám, vyserte se na to, nemá to cenu :-), ale kdyby náhodou náš plán byl:

Plán:

• 20.8 po práci odjezd.
• Přijezd k  Oberaarsee cca v 5:00am.
  • Uvařit kafe, zorientovat se, sbalit a vyspaný z auta vyrazit na cca 9-10 hodinový trek k Finsteraarhorn Hütte.
• Příchod na Finsteraarhorn Hut v pátek večer.
• Sobota #ATAK na Finsteraarhorn
• Neděle návrat (9 až 10 hodin po ledovci) a rovnou jet do Prahy, protože musíme do práce.

Všechno jde hladce a z Prahy vyrážíme v pohodičče. První sraz na Rozvadově, domluva strategie, co a jak a kdo má dálniční známky. Jedeme dál, střídáme se, snažíme se spát, ale na moje spaní vždycky řídí Kozel, pustí “rychtu”, aby se mu dobře jelo a já zjišťuju, že i dejchám podle toho jak ta rychta jede a to se spát nedá…. “Já vám řikám pánové, vyserte se na to, nemá to cenu”……

Přijíždíme k Oberaarsee, vaříme kafíčko, kontrolujeme vybavení….(kecám), jenom Zikmund se dívá, kolik má krabiček cigaret, aby nebyl ve stresu.

Za chvíli jsme sbalený a razíme si to směrem k Finsteraarhorn Hut. Cesta podél jezera je parádní, cca za hodinku jsme u ledovce, nandáme mačky, navázat a jdeme dál. Po pár hodinách dáváme první pauzu u Oberaarjochhütte, nádherný výhledy, díváme se do mapy a v dálce vidíme sedlo, přes který to je k chatě nejblíž.

Cesta ubíhá rychle, s trhlinama to taky není špatný, pak přichází stoupání k sedlu a tam se všichni těšíme, že už uvidíme chatu. Vylezeme nahoru, chata se nekoná. Pod náma se otevírá suťový pole, o kterým se mi nezdálo, ani když Kozel poušťel v autě tu svoji “rychtu”. Snažíme se najít cestu dolů, ale nic pod nohama nedrží, při každym pohybu se sunu o metr níž a hledám nějakej kousek, na kterým se dá stát. Lucka, Vůdce a Medit se dostanou dolů po vlastní ose, každý trochu jinym způsobem, ale ani jedno nevypadá, jako něco co bych chtěl vyzkoušet. Zikmund najde dvě smyčky, který tam nechal někdo, kdo šel stejnou zkratkou jako my….

Zikmund slaňuje první, pak klouže dál dolů a my čekáme až bude pryč, abysme na něj neházeli další kamení ze shora. Slaňuju jako druhej, dívám se pořád, jestli náš kámen jistoty drží nebo se za mnou půjde podívat naproti. Nějak dokloužu dolů, a zjišťuju, že Medit+2 jdou zatim dolů k ledovci hledat cestu. Ano, rozdělujeme se na dvě skupiny, s tím, že nám čelovkou daj vědět, jaký to tam je a my půjdeme za nima. Zatim čekáme ve svahu, až budeme všichni dole. Kozel to zvládá na jedničku, rozhodujeme se, že dáme traverz, přece neztratíme výšku a vůbec chata už je jenom kousek…

Traverz jde pomalu,  terén je složitej a pořád lezeme v suťovym poli nahoru a dolů. Jak se stmívá, vidíme kluky jak jdou cca 200 výškových metrů pod náma po ledovci přibližně stejnou rychlostí. Posouváme se v traverzu, koukáme do mapy, je 8 večer, u jezírka má být chata. Dokodrcáme se k jezírku, je hezký, to ne že ne, před náma je skalní stěna a my zjišťujeme, že podle mapy je chata za ní… “Já vám řikám pánové, vyserte se na to, nemá to cenu”… Sednu si a řikám, že je takhle v Alpách pěkně….. ty hvězdy….a člověk zase na ledovci moc neutratí, takže za skupinu dlužníků dobrý.

Naštestí se rozhodujeme, že skalní stěnu obejdeme ze spoda a za chvíli se před náma objeví Finsteraarhorn Hut, mám radost. Zdravíme místní paní, která byla skvělá, je 10 večer a hledáme kluky, ale ty se toulali po ledovci tak dlouho, že dorazí až chvíli po nás, po tom co jim místní guide ukázal cestu nahoru. Mimochodem, když jsme viděli čtvrtou čelovku, jak rychle běhá po ledovci, tak jsem si myslel, že tam jezdí na kole. Ale věřte mi, to se nedá. Místní se nás ptali kudy jsme šli, přesně jsme jim vše popsali a odpovědí bylo….jóóóó, to byla dobrá cesta přeeed 20ti lety…

Všichni se setkáme ve zdraví, utahaný jak psi. Ráno dáme poradu, nahoru směrem k vrcholu vyráží Vůdce a Medit a nechápu, jak to dokázali, ale zvládli to a veliká gratulace. Zbytek skupiny se zrehabilitoval po okolí, v neděli jsme to docvakli zpátky “normálkou” a pak hurá autem do práce. Bylo to skvělý, moc děkuju všem za dobrý feeling během výpravy a zase někdy se těším. Jenom, jestli můžu, když máte jeden víkend…tak se na ten Finsteraarhorn pánové vyserte, nemá to cenu :-)….Díky a čau.

Foto: Ja, Kozel

GALERIE: